Hledat
Filtry
Zavřít

Akce - Dětský den s vílou Izerínou na Jizerce - 5.10.2013

Nabídka Akce
Termín AKCE JIŽ BYLA UKONČENA !!! (5.10.2013)
Adresa Jizerská, 468 61 Desná
Lokalita Liberecký kraj
Web http://www.vilaizerina.cz

VÍLA IZERÍNA

S některými věcmi se nedá dělat vůbec nic. S některými se něco dělat dá, ale znamená to velikou práci. Všimli jste si někdy, jak my - lidé, rádi přenášíme zodpovědnost na tzv. patrony?

Třeba za počasí zodpovídá sv. Petr, českou zemi má na triku sv. Václav, a abychom nebyli jenom u svatých, třeba takové Krkonoše má na krku Krakonoš.

A teď si představte, že za Jizerské hory nenese zodpovědnost nikdo. Tedy nikdo, to zase není tak docela pravda, za Jizerky nese zodpovědnost mnoho lidí. Někteří zodpovědně, jiní trochu méně zodpovědně, ale ti všichni by byli rádi, kdyby trochu té jejich zodpovědnosti převzal někdo jiný. Někdo, kdo nespadá do pozemského práva a může dělat věci, které obyčejným smrtelníkům nejsou dovoleny.

Protože se nám svého času přezdívalo „nočník Evropy“, nepřicházejí v úvahu svatí, protože by jim zrezly svatozáře. A pohádkových bytostí tu zůstalo pomálu, protože po bitvě na Bílé hoře se prý všechny vystěhovaly spolu s vyhnaným majitelem libereckého a frýdlantského panství Rederem z Rederu za volání: „Nespatří nás více česká země, dokud nepovládne opět Rederovo plémě!“

Jedna pohádková bytost tu ovšem zůstala. Možná proto, že kdysi bývala člověkem, a tak pro ni pohádkové zákony nejsou dogmatem. Je to víla Izerína. Narodila se kdesi v nížině, jak říkáme my horáci, dole v kraji, v rodině bohatého šlechtice. Otec ji ale nutil do sňatku bez lásky, a tak milá dívka posbírala do rance šperky, které měla dostat věnem a proti toku řeky se pustila do hor. Tak došla až pod horu Bukovec.

Představuju si, že to bylo na jaře. Že buky byly oděné zelení, kterou mají jen buky na jaře. Že možná už kvetly úpolíny a celá Jizerka byla zlatá. A princezna opilá tou krásou uložila své šperky do čedičové skály Bukovce, protože pochopila, že to, co vidí, je nad všechny poklady světa. Přijala jméno řeky, která ji sem zavedla, a stala se vílou Izerínou. A protože přišla na jaře a jaro má magickou moc, ten poklad ukrytý v Bukovci se rozmnožil a spodní vody, myšky, krtci a snad i vítr jej roznesly po celých horách. 

Je to už dávno. Poklady odnesli tajemní Vlachové a hory změnily svou tvář. Jen víla tu zůstává dál. Jestli ji chcete potkat, vyjděte si do Jizerek. Až vás bude míjet, určitě to poznáte. Je to přece „naše patronka“.

Klára Hoffmanová

VÍLA IZERÍNA

S některými věcmi se nedá dělat vůbec nic. S některými se něco dělat dá, ale znamená to velikou práci. Všimli jste si někdy, jak my - lidé, rádi přenášíme zodpovědnost na tzv. patrony?

Třeba za počasí zodpovídá sv. Petr, českou zemi má na triku sv. Václav, a abychom nebyli jenom u svatých, třeba takové Krkonoše má na krku Krakonoš.

A teď si představte, že za Jizerské hory nenese zodpovědnost nikdo. Tedy nikdo, to zase není tak docela pravda, za Jizerky nese zodpovědnost mnoho lidí. Někteří zodpovědně, jiní trochu méně zodpovědně, ale ti všichni by byli rádi, kdyby trochu té jejich zodpovědnosti převzal někdo jiný. Někdo, kdo nespadá do pozemského práva a může dělat věci, které obyčejným smrtelníkům nejsou dovoleny.

Protože se nám svého času přezdívalo „nočník Evropy“, nepřicházejí v úvahu svatí, protože by jim zrezly svatozáře. A pohádkových bytostí tu zůstalo pomálu, protože po bitvě na Bílé hoře se prý všechny vystěhovaly spolu s vyhnaným majitelem libereckého a frýdlantského panství Rederem z Rederu za volání: „Nespatří nás více česká země, dokud nepovládne opět Rederovo plémě!“

Jedna pohádková bytost tu ovšem zůstala. Možná proto, že kdysi bývala člověkem, a tak pro ni pohádkové zákony nejsou dogmatem. Je to víla Izerína. Narodila se kdesi v nížině, jak říkáme my horáci, dole v kraji, v rodině bohatého šlechtice. Otec ji ale nutil do sňatku bez lásky, a tak milá dívka posbírala do rance šperky, které měla dostat věnem a proti toku řeky se pustila do hor. Tak došla až pod horu Bukovec.

Představuju si, že to bylo na jaře. Že buky byly oděné zelení, kterou mají jen buky na jaře. Že možná už kvetly úpolíny a celá Jizerka byla zlatá. A princezna opilá tou krásou uložila své šperky do čedičové skály Bukovce, protože pochopila, že to, co vidí, je nad všechny poklady světa. Přijala jméno řeky, která ji sem zavedla, a stala se vílou Izerínou. A protože přišla na jaře a jaro má magickou moc, ten poklad ukrytý v Bukovci se rozmnožil a spodní vody, myšky, krtci a snad i vítr jej roznesly po celých horách. 

Je to už dávno. Poklady odnesli tajemní Vlachové a hory změnily svou tvář. Jen víla tu zůstává dál. Jestli ji chcete potkat, vyjděte si do Jizerek. Až vás bude míjet, určitě to poznáte. Je to přece „naše patronka“.

Klára Hoffmanová