Den první - Příjezd do hotelu a výšlap na rozhlednu Žalý

(17.8.2013 Sobota)

Je sobota ráno vstáváme a já začínám dobalovat vše potřebné k našemu odjezdu. Zabaleno a v tom naše nejstarší členka dětského osazenstva schází schody dolů a táhne jakýsi batoh plný věcí. Kontroluji obsah tohoto zavazadla a vyndavám z něj různé pro ní nezbytnosti, které má v plánu sebou přepravovat. V jedenáct hodin je vše hotovo a dáváme věci do auta. Chystáme se k odjezdu. Uf a je to - teď už jen děti do auta a můžeme vyrazit.

Nadšeni, že nás čeká krásný víkend v Krkonoších odjíždíme z domova směr Benecko. Spokojeni přejíždíme Prahou a najíždíme na dálnici. Děti se různě škádlí, křičí, dohadují se a neustále se ptají na věci ohledně pobytu a výletů v okolí o kterých já ani můj manžel nemáme ještě ani tušení.

Zastávka u letadla

Míjíme Mladou Boleslav a nastává otázka hladu posádky. Za Mladou Boleslaví je přeci takové to letadlo, kde mají nějaké jídlo. Tak a je vyřešeno - naše první zastávka je právě u tohoto letadla. Vystupujeme z auta a nadšeni míříme k letadlu. Starší děti si dávají burgery a hranolky a náš prcek si dá polévku - vývar s knedlíčky. Sedíme na lavicích, je krásné počasí a děti jsou z letadla nadšené.

Hotel Bára

Přijíždíme k hotelu. Check-in máme v 15h. Koukám na hodinky a je přesně tak pět minut po třetí hodině. Vystupujeme z auta, děti pobíhají po parkovišti a my si hned fotíme vchod hotelu Bára, ale hlavně se kocháme přírodou a místním čerstvým vzduchem. Vcházíme do hotelu, po pravé straně je hned recepce kde hlásíme náš příjezd.

Otevíráme dveře našeho nového víkendového domova. Máme pokoj pro 4 osoby i když je nás pět, protože náš nejmenší stejně spinká v posteli s maminkou a tatínkem. Jsou zde dvě místnosti, vepředu jedna s manželskou postelí, skříní, stolkem a televizí. Vše je laděno do oranžové, na stole je kytička ve vázičce, ale co nejde přehlédnout je dokonalý výhled z okna. Jdu hned k oknu, otevírám ho a kochám se zdejší krajinou.

Rozhledna Žalý

Hurá je to, bereme věci, pití a různé nezbytnosti a vyrážíme na výpravu na rozhlednu Žalý. Vycházíme z hotelu, vyndaváme cyklovozík pro našeho nejmladšího člena naší rodiny. Vyrážíme po asfaltové silnici a kocháme se přírodou. Jdeme dál a jmenujeme různé stromy, které vidíme.

Cesta kterou jdeme začíná stoupat a náš nejmenší zasedá do svého vozítka se slovy "už nemůžu". Manžel přiskakuje k vozíku a hurá jde se dál. V tom už vidíme hloučky cyklistů a turistů a také onu zmíněnou rozhlednu Žalý - náš cíl cesty.

Kupujeme vstupenky a turistickou známku a také pohled. Jdeme po schodech nahoru - na schodišti si všímáme nějakého opeřence a usuzujeme, že to asi bude sojka ta co patří Krakonošovi. Jsme nahoře a jsme uchváceni pohledem na okolí. Kocháme se, fotíme a já se neustále strachuji o děti, aby se nenakláněli a hlavně ten náš nejmenší aby někam nespadl.

Den druhý - Výlet k Pramenům Labe

(18.8.2013 Neděle)

Je ráno 7:25 a já se budím, jsem zlámaná a nějak zvláště se mi nic nechce. Polehávám a zvažuji zda ještě nezavřu oči a nepůjdu spát, ale v tom už se synek probouzí a je rozhodnuto. Jde se vstávat! Po snídani hledáme také přesný cíl naší dnešní výpravy. Nakonec vyhrává cíl Prameny Labe a je rozhodnuto.

Cesta autobusem na Zlaté návrší

Nemeškáme a odcházíme na pokoj se oblékat. Vybaveni telefony, foťákem, několika litry pití a bonbónky pro děti, odcházíme. Zastavujeme se ještě na recepci doplatit polopenzi za děti. Paní recepční nám vysvětluje, že nejlépe autem na Horní Mísečky, tam nechat auto na sběrném parkovišti a pak dále autobusem nahoru na Zlaté návrší.

Do autobusu nastoupí ještě mnoho dalších lidí a pak už konečně vyrážíme směrem vzhůru. Stoupáme nahoru a jsme moc rádi, že jsme zvolili cestu autobusem a ne pěšky. Míjíme turisty a cyklisty a obdivujeme jejich odhodlání tuto cestu nahoru absolvovat po své ose.

Pančavský vodopád a Prameny Labe

Vyrážíme plni elánu a nadšení. Po pravé straně vidíme Labský důl a v dálce i Labskou boudu. Jdeme dál, děti obdivují jaká je to výška a malý spokojeně pobíhá. Přicházíme k Pančavskému potoku, který nám kříží cestu. Kousek dál jsme už u Pančavského vodopádu. Opatrně se jdeme podívat a fotografujeme.

Jdeme dál a po chvilce dojdeme k Ambrožově vyhlídce kde zároveň i odpočíváme a občerstvujeme se. Je teplo a tak žízeň je veliká. Konečně jsme na rovině a cesta pro náš cyklovozík je mnohem schůdnější. Jsme u pramenů Labe - konečně je tu náš cíl cesty. Fotíme, prohlížíme vše co jde.

Mohyla Hanče a Vrbaty

Cítíme konec naší výpravy a ožíváme. Jsme tu - prohlížíme mohylu a sedáme si na lavičku, která se zde nachází. Děti vyštrachají zbytky sil a různě pobíhají okolo nás a jsou nadšené. Hledáme kešku a po chvilce ji s úspěchem nacházíme.

Čekání na autobus je dlouhé. Fouká vítr a tak oblékáme mikiny - je nám zima. Nakonec je rozhodnutí jasné - jde se pěšky z kopce dolů. Děti skučí a nechtějí jít dolů pěšky. Mě se ke vší smůle na levé noze odřela noha od boty. Nakonec jsme u auta. Konečně!!!

Sauna v hotelu

Po tůře přijde hodně vhod sauna. Máme celou saunu a páru pro sebe. Nejdříve jdeme do páry - je to tu krásné, na stropě se mění barevné hvězdičky a v rohu stříká vodotrysk a hraje krásná relaxační hudba. Naše starší dcera řeší jestli tu je kyslík, že se asi udusí. Musím se smát.

Den třetí - Odjezd a krátká návštěva Jičína

(19.8.2013 Pondělí)

Je ráno 5:45 a já se budím. Nemohu spát a nezdál se mi zrovna příjemný sen. Oblékám se a odcházím ven před hotel si dát ranní cigaretu. Sedím na trávníku na zemi u hřiště a koukám do lesů. Je tu krásně a božské ticho jen ptáčci prozpěvují.

Rumcajsova ševcovna v Jičíně

Všichni tak jako pospávají a je celkem klid. Zastavujeme se v pohádkovém městě Jičín a náš cíl cesty je Rumcajsova ševcovna. Parkujeme u zámecké zahrady. Trochu prší a tak neotálíme a vyrážíme. S kapucemi na hlavách se procházíme po zahradách, fotíme si náměstí a podobně. Už se blížíme k Rumcajsově ševcovně - je to pěkná menší expozice. Kupujeme zde turistickou známku, fotíme a bavíme se některými nápisy. Děti si hrají s expozicemi pro to určenými.

Po prohlídce se procházíme ještě městem a také se zastavujeme v místní pekárně, kde mají vše krásně čerstvé a oproti Praze velice levné. Déšť neustává ba naopak a tak se procházkou blížíme k našemu autu. Nasedáme a jedeme dál směr Praha.

Poděkování: Tímto chceme poděkovat relax hotelu Bára a také jejím zaměstnancům. Děkujeme za příjemné prostředí hotelu, ale hlavně za jejich ochotu a nasazení pro práci, kterou svědomitě a na tisíc procent vykonávají.