Hledat
Filtry
Zavřít

Recept - Pomsta dušené mrkve - Marek Haltuf - Vegan

4.2 5

Jo, dušená mrkev takhle při čtvrtku na základce k obědu, to bylo ryzí labůžo. Sadismus personálu vývařoven kvetl, jejich tváře brunátné, sinavé a oschlé, strašily jak ty brambory k tomu. Ty starý megery měly rády vše, jen ne děti. A dávali jim to sežrat. Doslova. Nenávist byla zaseta a sémě revolty se dralo ven! Kdo nezažil, neví. Psal se rok 69, Jim Morrison to měl za pár, odvedli nás do Vietnamu, bojovat za rejži. Mnozí z nás se nevrátili. Někteří jo. Ale to je jinej příběh. Tenhle příběh je věnovanej všem, kteří přežili peklo školní kuchyně. A to bylo sakra těžký, kam se hrabe Saigon. RIP, kamarádi.

Vezmeš kudlu vostrou jak běs a naběhneš to těm zákeřnejm mrchám vrátit. Zboříš mýtus. Zasadíš strom, zabiješ syna. Přepóluješ planetu. Uvaříš takovou dušenou mrkev, že ti soused ještě tejden bude bušit na dveře, ať mu necháš aspoň trochu. Protože mrkev, mrkev voe, pokud se udělá, jak má, tak vládne světu.

Vezmeš pořádný kusance biomrkve, stejný, jak mají FNB v logu, oškrábeš, nakrájíš na kolečka, až z ní vitamíny lítaj na všechny strany. Je jich v tom, že se ti hlava zatočí. Hlavně ten na voči, tři dny pak vidíš až za roh a zpátky, i v noci. Mrkev zprudka potrápíš na másle z kytek, až je do hněda z obou stran. Jo, musí bejt lehce smažená, jinak se snažíš jak blbec k ničemu. Přidáš lžíci hnědýho cukru, začne karamelizovat. Vmíchneš Dijonskou hořčici, tak lžíci, čím pikantnější, tím lepší. Podleješ tak dvoudeckou bílýho vína. Tečka. Pomlčka. A teď seš přesně u toho momentu, kdy začínáš tápat. Takový to cvaknutí v hlavě. Syndrom náhlýho vyhoření, masivní inkongruence, krystalická beznaděj. Říkáš si, fakt to má tak chutnat? Po očku pokukuješ po konopným provaze a cestě k nejbližší větvi. Tápeš, sakra jak von ten Marek má vlastně velkou lžíci doma? Nepodělal jsem něco?

Nebojíš se, kuchař vegan, hrdina, všichni jedna rodina – děláš to správňácky a já jsem na tebe právem pyšnej. Podleješ, dusíš. Nedodebilováváš moukou, opepříš a je to. Myslíš na mrtvý kolegy v Saigonu, na základkářský kuchařky, který se porobeny v pekle smažej a hlavně na světlý zítřky s karotkou.

Autor receptu Marek Haltuf

Jo, dušená mrkev takhle při čtvrtku na základce k obědu, to bylo ryzí labůžo. Sadismus personálu vývařoven kvetl, jejich tváře brunátné, sinavé a oschlé, strašily jak ty brambory k tomu. Ty starý megery měly rády vše, jen ne děti. A dávali jim to sežrat. Doslova. Nenávist byla zaseta a sémě revolty se dralo ven! Kdo nezažil, neví. Psal se rok 69, Jim Morrison to měl za pár, odvedli nás do Vietnamu, bojovat za rejži. Mnozí z nás se nevrátili. Někteří jo. Ale to je jinej příběh. Tenhle příběh je věnovanej všem, kteří přežili peklo školní kuchyně. A to bylo sakra těžký, kam se hrabe Saigon. RIP, kamarádi.

Vezmeš kudlu vostrou jak běs a naběhneš to těm zákeřnejm mrchám vrátit. Zboříš mýtus. Zasadíš strom, zabiješ syna. Přepóluješ planetu. Uvaříš takovou dušenou mrkev, že ti soused ještě tejden bude bušit na dveře, ať mu necháš aspoň trochu. Protože mrkev, mrkev voe, pokud se udělá, jak má, tak vládne světu.

Vezmeš pořádný kusance biomrkve, stejný, jak mají FNB v logu, oškrábeš, nakrájíš na kolečka, až z ní vitamíny lítaj na všechny strany. Je jich v tom, že se ti hlava zatočí. Hlavně ten na voči, tři dny pak vidíš až za roh a zpátky, i v noci. Mrkev zprudka potrápíš na másle z kytek, až je do hněda z obou stran. Jo, musí bejt lehce smažená, jinak se snažíš jak blbec k ničemu. Přidáš lžíci hnědýho cukru, začne karamelizovat. Vmíchneš Dijonskou hořčici, tak lžíci, čím pikantnější, tím lepší. Podleješ tak dvoudeckou bílýho vína. Tečka. Pomlčka. A teď seš přesně u toho momentu, kdy začínáš tápat. Takový to cvaknutí v hlavě. Syndrom náhlýho vyhoření, masivní inkongruence, krystalická beznaděj. Říkáš si, fakt to má tak chutnat? Po očku pokukuješ po konopným provaze a cestě k nejbližší větvi. Tápeš, sakra jak von ten Marek má vlastně velkou lžíci doma? Nepodělal jsem něco?

Nebojíš se, kuchař vegan, hrdina, všichni jedna rodina – děláš to správňácky a já jsem na tebe právem pyšnej. Podleješ, dusíš. Nedodebilováváš moukou, opepříš a je to. Myslíš na mrtvý kolegy v Saigonu, na základkářský kuchařky, který se porobeny v pekle smažej a hlavně na světlý zítřky s karotkou.

Autor receptu Marek Haltuf