Hledat
Filtry
Zavřít

Skanzen Hoslovice - Středověký mlýn - Strakonice

Tento nejstarší a jedinečně dochovaný vodní mlýn v Čechách najdete nedaleko od Strakonic. Zastupitelstvo Jihočeského kraje schválilo dne 1. března 2005 odkoupení této jedinečné technické památky vodního mlýna v Hoslovicích do vlastnictví Jihočeského kraje a předalo majetek do správy Muzea středního Pootaví Strakonice, které je jím zřizováno.

Ve spodní části obce Hoslovice u potoka stojí tři stavby, jejichž návštěva jakoby nás přenesla do dob dávno minulých. Areál unikátního hoslovického mlýna tvoří původní mlýnice s obytnou částí, chlévy s kolnou a stodola, všechny kryté došky, roubené či zděné ze smíšeného zdiva. Patří k němu také rybníček s náhonem, sad a louky.

Obytný dům s mlýnicí je patrové stavení téměř čtvercového půdorysu o rozměrech asi 12 x 16 metrů. Široká valbová střecha je krytá došky. Obvodové konstrukce jsou zděné kamenné, obytná část, patrové komory a šalanda sroubeny z mírně přitesaných trámů. Stropy jsou povalové, v mlýnici je strop ze širokých fošen. Ze vstupní síně je přístup do čtyř prostor. Černá kuchyně je přizpůsobena otopnému systému se sporákem, který s pecí vévodí sousední světnici, v níž se dochovalo vybavení z 20. let minulého století a dřevěná podlaha ze širokých prken. Další skladový prostor má povalový strop a podlahu z udusané hlíny. Mlýnice v levé části se zachovala se vším pomocným vybavením a používaným nářadím. Unikátně je zde k vidění jednoduché české složení s jedním mlýnským kamenem, násypkou a ostatními potřebnými součástmi.

Dvůr areálu mlýna uzavírá vedle brány obdélná zděná kamenná budova chlévů se sedlovou střechou krytou došky. Prostor chléva je sklenut třemi poli pruské placky do pasů. Na chlév navazuje kolna pro vozy, zemědělské stroje a nářadí. Podstřeší bylo využíváno jako seník. Ke střední části dvorního průčelí chlévů jsou přistavěny ojedinělé roubené prasečí chlívky.

Za mlýnem na svahu stojí stodola obdélného půdorysu o rozměrech 17 x 6 metrů. Sedlová střecha s bedněnými štíty je opět krytá došky. Obvodové konstrukce jsou částečně kamenné a částečně roubené, za stodolou se dochovala konstrukce žentouru s upraveným pozemkem. Mlýn byl poháněn vodou, přiváděnou vantroky z malého rybníka. Toto zachovalé vodní dílo zajišťované příkrým náspem a hrází se nachází bezprostředně nad budovou mlýna. Náhon je asi 150 metrů dlouhý a začíná nad malým jezem u potoka.

Vzhledem ke středověkému původu vsi Hoslovice (podle písemných zmínek již existovala v roce 1352) mlýn v místě stával již v této době. První písemně doložená zpráva je z Berní ruly z roku 1654. V ní je uvedeno, že zde byl „mlýn o jednom kole a 16 strychů pole" a osedlým byl Tomáš Mlynář. Tuto dataci potvrzuje dendrochronologický průzkum. Stromy, použité v konstrukci stropu sýpky, byly pokáceny v letech 1568 až 1569. Je tedy nepochybné, že mlýn stával v tomto místě již před více než čtyřmi sty lety.

Zmínka o mlýnu o jednom kole se objevuje později ještě v Tereziánském katastru z roku 1748 a ve sčítání lidu v roce 1905. Mlýn byl stále v provozu až do roku 1982. Výjimečné zachování i provozování tohoto archaického mlýna způsobila politická situace v České republice po roce 1948, kdy se utiskovaná rodina mlynářů Harantů uzavřela od veřejného života a lpěla na tradicích. Bratři Harantovi směli v posledních desetiletích mlýn provozovat jen pro rodinné potřeby a ještě koncem 70. let osadili nový hřídel mlýnského kola. Harantové odmítli veškerý technický pokrok, a proto poslední dochovanou technickou úpravou je žentour za stodolou. V areálu zakonzervovali tradiční venkovský způsob života – není zavedena elektřina, chybí sociální zařízení a obytné místnosti tvoří malou část budovy. Díky tomu je mlýn včetně dalších staveb a pozemků v autentickém stavu tak, jak jej znali obyvatelé Hoslovic a okolí po staletí.

Muzeu středního Pootaví se díky přeshraničnímu projektu Středověký vodní mlýn v Hoslovicích, jihočeský skanzen I. etapa podpořenému z programu Iniciativy ES INTERREG IIIA ČR-Rakousko podařila celková obnova mlýna a v roce 2008 jej uvedlo do provozu, včetně revitalizace rybníka a mlýnského náhonu. Vzhledem k přilehlým pozemkům muzeum také zapůjčilo do areálu drobné hospodářské zvířectvo. Areál s dobovým autentickým zařízením se tak stal vhodný pro ukázky tradičních řemesel, zemědělské výroby a místního zvykosloví (masopust, velikonoční obchůzky, dožínky, posvícení, Vánoce a mnoho dalšího).

V roce 2012 pak byla otevřena nová budova technického zázemí v těsné blízskosti středověkého vodního mlýna, aby nenarušila celkový ráz objektu. Zázemí včetně informačního centra s prodejem suvenýrů, občerstvením, přednáškovým sálem a dalšími službami od té doby zpříjemňují a zpestřují návštěvníkům pobyt na mlýně. Součástí budovy je také nová stálá etnografická expozice Ze života šumavského Podlesí přibližující průběh zemědělských prací, pěstování a zpracování některých důležitých plodin a chov dobytka. Představeny jsou i tradiční pokrmy regionu, skladování a úprava potravin a zvykosloví během kalendářního roku. Nová budova byla vystavěna z prostředků programu Cíl 3 Česká republika – Svobodný stát Bavorsko 2007 – 2013 v rámci přeshraničního projektu Prezentace starého mlynářství na Šumavě a v Bavorském lese.

Tento nejstarší a jedinečně dochovaný vodní mlýn v Čechách najdete nedaleko od Strakonic. Zastupitelstvo Jihočeského kraje schválilo dne 1. března 2005 odkoupení této jedinečné technické památky vodního mlýna v Hoslovicích do vlastnictví Jihočeského kraje a předalo majetek do správy Muzea středního Pootaví Strakonice, které je jím zřizováno.

Ve spodní části obce Hoslovice u potoka stojí tři stavby, jejichž návštěva jakoby nás přenesla do dob dávno minulých. Areál unikátního hoslovického mlýna tvoří původní mlýnice s obytnou částí, chlévy s kolnou a stodola, všechny kryté došky, roubené či zděné ze smíšeného zdiva. Patří k němu také rybníček s náhonem, sad a louky.

Obytný dům s mlýnicí je patrové stavení téměř čtvercového půdorysu o rozměrech asi 12 x 16 metrů. Široká valbová střecha je krytá došky. Obvodové konstrukce jsou zděné kamenné, obytná část, patrové komory a šalanda sroubeny z mírně přitesaných trámů. Stropy jsou povalové, v mlýnici je strop ze širokých fošen. Ze vstupní síně je přístup do čtyř prostor. Černá kuchyně je přizpůsobena otopnému systému se sporákem, který s pecí vévodí sousední světnici, v níž se dochovalo vybavení z 20. let minulého století a dřevěná podlaha ze širokých prken. Další skladový prostor má povalový strop a podlahu z udusané hlíny. Mlýnice v levé části se zachovala se vším pomocným vybavením a používaným nářadím. Unikátně je zde k vidění jednoduché české složení s jedním mlýnským kamenem, násypkou a ostatními potřebnými součástmi.

Dvůr areálu mlýna uzavírá vedle brány obdélná zděná kamenná budova chlévů se sedlovou střechou krytou došky. Prostor chléva je sklenut třemi poli pruské placky do pasů. Na chlév navazuje kolna pro vozy, zemědělské stroje a nářadí. Podstřeší bylo využíváno jako seník. Ke střední části dvorního průčelí chlévů jsou přistavěny ojedinělé roubené prasečí chlívky.

Za mlýnem na svahu stojí stodola obdélného půdorysu o rozměrech 17 x 6 metrů. Sedlová střecha s bedněnými štíty je opět krytá došky. Obvodové konstrukce jsou částečně kamenné a částečně roubené, za stodolou se dochovala konstrukce žentouru s upraveným pozemkem. Mlýn byl poháněn vodou, přiváděnou vantroky z malého rybníka. Toto zachovalé vodní dílo zajišťované příkrým náspem a hrází se nachází bezprostředně nad budovou mlýna. Náhon je asi 150 metrů dlouhý a začíná nad malým jezem u potoka.

Vzhledem ke středověkému původu vsi Hoslovice (podle písemných zmínek již existovala v roce 1352) mlýn v místě stával již v této době. První písemně doložená zpráva je z Berní ruly z roku 1654. V ní je uvedeno, že zde byl „mlýn o jednom kole a 16 strychů pole" a osedlým byl Tomáš Mlynář. Tuto dataci potvrzuje dendrochronologický průzkum. Stromy, použité v konstrukci stropu sýpky, byly pokáceny v letech 1568 až 1569. Je tedy nepochybné, že mlýn stával v tomto místě již před více než čtyřmi sty lety.

Zmínka o mlýnu o jednom kole se objevuje později ještě v Tereziánském katastru z roku 1748 a ve sčítání lidu v roce 1905. Mlýn byl stále v provozu až do roku 1982. Výjimečné zachování i provozování tohoto archaického mlýna způsobila politická situace v České republice po roce 1948, kdy se utiskovaná rodina mlynářů Harantů uzavřela od veřejného života a lpěla na tradicích. Bratři Harantovi směli v posledních desetiletích mlýn provozovat jen pro rodinné potřeby a ještě koncem 70. let osadili nový hřídel mlýnského kola. Harantové odmítli veškerý technický pokrok, a proto poslední dochovanou technickou úpravou je žentour za stodolou. V areálu zakonzervovali tradiční venkovský způsob života – není zavedena elektřina, chybí sociální zařízení a obytné místnosti tvoří malou část budovy. Díky tomu je mlýn včetně dalších staveb a pozemků v autentickém stavu tak, jak jej znali obyvatelé Hoslovic a okolí po staletí.

Muzeu středního Pootaví se díky přeshraničnímu projektu Středověký vodní mlýn v Hoslovicích, jihočeský skanzen I. etapa podpořenému z programu Iniciativy ES INTERREG IIIA ČR-Rakousko podařila celková obnova mlýna a v roce 2008 jej uvedlo do provozu, včetně revitalizace rybníka a mlýnského náhonu. Vzhledem k přilehlým pozemkům muzeum také zapůjčilo do areálu drobné hospodářské zvířectvo. Areál s dobovým autentickým zařízením se tak stal vhodný pro ukázky tradičních řemesel, zemědělské výroby a místního zvykosloví (masopust, velikonoční obchůzky, dožínky, posvícení, Vánoce a mnoho dalšího).

V roce 2012 pak byla otevřena nová budova technického zázemí v těsné blízskosti středověkého vodního mlýna, aby nenarušila celkový ráz objektu. Zázemí včetně informačního centra s prodejem suvenýrů, občerstvením, přednáškovým sálem a dalšími službami od té doby zpříjemňují a zpestřují návštěvníkům pobyt na mlýně. Součástí budovy je také nová stálá etnografická expozice Ze života šumavského Podlesí přibližující průběh zemědělských prací, pěstování a zpracování některých důležitých plodin a chov dobytka. Představeny jsou i tradiční pokrmy regionu, skladování a úprava potravin a zvykosloví během kalendářního roku. Nová budova byla vystavěna z prostředků programu Cíl 3 Česká republika – Svobodný stát Bavorsko 2007 – 2013 v rámci přeshraničního projektu Prezentace starého mlynářství na Šumavě a v Bavorském lese.