píďák.cz

Zřícenina hradu Zlenice - (Hláska) (22.8.2013 - čtvrtek) Je po obědě a já opět přemýšlím co dnes budeme podnikat. Zda s dětmi jen půjdeme někam na hřiště a nebo se přeci jen vydáme na nějaký ten výlet. Zasedám k notebooku a koukám kam by jsme mohli vyrazit. Nechce se mi jet někam hodně daleko a tak prohlížím cíle do 30 km od domova. Po chvilce hledání nacházím zříceninu gotického hradu Zlonice zvaného Hláska. Hlásku určitě znáte z obrázků Josefa Lady. Prohlížím okolí a je rozhodnuto. Příroda v Posázaví cílem bude zřícenina a pak procházka místními lesy a nebude samozřejmě chybět ani geocaching. Jdu udělat svačiny sebou - dnes bageta namazaná se sýrem rajčátka, salát. K tomu sebou přibaluji fidorky, pro každého jednu a banány. Už jen pití a je to. Bereme dnes dalšího člena naší rodiny a tou je naše pětiletá fenka pitbullteriérka jménem Trinity, přezdívaná pásovec :-) Nastupujeme do auta a vyrážíme. Najíždíme na dálnici směr Brno a jede se. Po pár desítkách minut přijíždíme do cíle. Tedy mysleli jsme si, že jsme v cíli. Vystupujeme u penzionu Kormorán a zjišťujeme trasu naší dnešní výpravy. Po chvilce zjišťujeme, že jsme na druhé straně řeky, ale jak jsem již předem zjišťovala, měl by tu být převozník. Jdeme k řece a jak koukáme tak koukáme převozník nikde. No nic vracíme se k autu nasedáme a objíždíme řeku. Zastavujeme ve vesničce Čtyřkoly, pakrkujeme a hurá jdeme konečně směr Hláska. Na zříceninu se také dostanete pokud nepojedete autem z Hvězdonic z vlakového nádraží je to cca 4km po červené turistické značce a nebo také z vlakového nádraží v Čerčanech. Kormorán Jdeme přes osadu Javorník až přicházíme k řece. Jdeme dál podle řeky až přicházíme k Senohrabské plovárně, přesně na místo na které jsme koukali předtím z druhé strany řeky od Kormorána. Zaparkovat autem se asi dá až tady, ale my jsme auto nechávali ve vesničce jak jsem již zmiňovala. Také je zde Baštírna ve které mají celkem slušný výběr jídel a pití za rozumné ceny. Co nás velmi mile překvapilo bylo WC, které bylo čisťounké a také je zde toaleta pro invalidy. My ale pokračujeme dál v cestě na cíl naší cesty, který se nachází už kousíček před námi. Potkáváme tabuli turistické stezky a s dětmi čteme jaké ryby zde v místních vodách žijí. Stoupáme do kopečka a už vidíme zříceninu na dosah ruky. Jsme nahoře a fotografujeme. Zřícenina je ve velmi špatném stavu a hrozí zde nebezpečí padání kamenů. Všude jsou pásky a vstup je zakázán. Je zde také lavička a ohniště a tak usedáme a občerstvujeme se svačinkou. Děti jsou hodné a poslušně sedí a konzumují svačinku. Naše fenka lítá okolo a občas se snaží vyloudit nějaký ten kousek naší svačiny, což se jí po chvilce zdárně daří. Hláska Díváme se telefonu kde přesně se nachází keš, kterou máme v plánu vyzvednout. Gps zaměruje a tatínek s nejstarší členkou dětské výpravy vyrážejí keš hledat. My sedíme a pokračujeme v občerstvování. Poo chvilce se zvedáme a jdeme se podívat zda se podařilo keš nalézt. Voláme na tatínka a po pár minutách je vidíme jak míří k nám. Mají spokojený výraz ve tváři a tak hned podle něj s dcerkou soudíme, že zmíněnou kešku našli. Což v zápětí potvrzují a hlásí, že v keši viděli i travelbug, ale nevzali ho. Pokračujeme v procházce a obcházíme Hlásku z druhé strany a jdeme z kopce dolů k potoku Mnichovka. Odbočujeme vpravo a jdeme lesem podle potoka. Jde se nám krásně a moc se nám tu líbí. Děti jsou spokojené, syn má v ruce klacek a šermuje s ním do všech stran. Jo prostě lesy to je naše. Jdeme dál až přicházíme do vesničky Hrušov. Jak tak jdeme okolo místních domečků po levé straně vidíme za plotem slepičky a tak se děti i naše fena honem běží podívat. Koukáme do mapy a budeme odbočovat vpravo a dál půjdeme po modré turistické značce. Je to zde mírně do kopečka a nás synek ohlašuje, že už nechce chodit nýbrž se nosit. Nastupuji tedy jako maminka záchranářka a synka si dávám na záda do Manducy - (nosítko na malé děti). Po pravé straně vidím pěknou vilu - tuším, že se jmenovala Rita, ale nejsem si přesně jistá. Po levé straně za ploten na nás vydatně štěkají dva němečtí ovčáci. Vcházíme do lesa a vidíme postaršího pána s košíkem plných hub. V dětech i v nás to vzbuzuje touhu také nějakou houbičku najít a následně také chuť na pořádnou domácí bramborovou polévku. Syn už je odpočatý a my jsme narovině a tak půjde po svých. Děti i tatínek hledají houby a já se synem jdeme po lesní cestě. Sbíráme také maliny, které našemu malému synkovi náramně chutnají. Takhle jdeme lesem dál až zpět k zřícenině Hláska. Kde si opět sedáme na lavičky a děti se již těší na slíbenou fidorku. Sedáme na lavičku a odpočíváme. Děti mlsají svoji odměnu a jsou spokojené. Jdeme zpět do areálu Senohrabské plovárny a naše kroky jasně směřují k baštírně. Dáme si nějakou tu kofolu, kávu a taťka ochucené pivečko a nejmeší člen Jupíka. Chvilku posedíme koukáme se na hladinu řeky a pak vyrážíme zpět k autu. Po cestě potkáváme rodinu s cyklitů cyklovozíkem a malým píďátkem v něm. Zvoní na převozníka a s koly i vozíkem se nechávají převézt na druhou stranu. Takže převoz je možný i s cyklovozíkem. Mnichovka Jdeme k lávce a přecházíme. Víme že u potoka má být další keš a tak se ji vydáváme hledat. Po chvilce hledání objevujeme onu skrýš - tedy máme pocit, že to byla ona - ale asi ji nekdo odcizil nebo jsme ji nenašli. Ale podle logu před námi ji nenašli také a tak se vzdáváme a jdeme dál k poslednímu cíli naší dnešní výpravy a tou je zvonička a u ní také poslední poklad. Po chvilce chůze přicházíme ke zvoničce, jak jinak než si zazvoníme pro štěstí a hledáme již zmíněnou kešku. Tentokráte naštěstí s úspěchem. My i děti jsme spokojeni s dnešním nenáročným, ale však velmi příjemným výletem a nasedáme do auta a míříme k domovu. Po příjezdu domů jsou všichni zlehka znaveni a je doma klid a ticho - krása. Usedám k notebooku a rozhoduji se, že hned napíšu tento příspěvek do blogu.