Muzeum stojí v areálu cínového dolu Vilém, který se otevíral za první světové války, když došly suroviny. Po válce přišel útlum a v roce 1921 se důl zavřel; nová éra ložiska začala až v padesátých letech a těžba tu skončila definitivně v roce 1991. Muzeum Sokolov pak areál získalo a začalo z něj dělat muzeum.

Pro děti je to jedno z těch míst, kde se dá dost běhat venku — velká část expozice je pod širým nebem.

Vláček, který opravdu jede

Od května do října se dá vyzkoušet jízda důlním vláčkem. Je to hlavní tahák a stojí pár desetikorun na osobu, jenže jede se od deseti dospělých, takže s jednou rodinou to nevyjde — počítejte s tím, že se musíte přidat k větší skupině nebo mít smůlu.

Co je v areálu

Ve venkovní části stojí lokomotivy a vagony tří rozchodů: 450 a 600 mm z podzemí slavkovského revíru a 900 mm z povrchových hnědouhelných lomů. Vedle toho ukázková štola, expozice důlní dopravy, výstava báňského záchranářství a expozice obcí, které hornická činnost smazala z mapy.

Areálem vede i naučná a zábavná environmentální stezka.

V budově bývalé třídírny cínových rud je zpřístupněný těžní parní stroj z roku 1897 — ten obří kotouč s lanem je na fotkách areálu první, co člověk vidí.

Prakticky

Otevřeno je od března do října, od středy do neděle, s polední pauzou mezi dvanáctou a jednou. V pondělí a v úterý zavřeno.

Platí se pouze hotově — karta tu neprojde a v Krásně bankomat hledat nechcete.

Vstupné je nízké, rodinná vstupenka platí pro dva dospělé a až čtyři děti a děti do čtyř let mají zdarma. Nárok na slevu je ale potřeba hlásit předem a prokázat se průkazem — na to muzeum upozorňuje důrazně.

Areál je částečně bezbariérový: hlavní budova, venkovní areál a přízemí budov (s doprovodem), bezbariérové WC je v horní části. K dispozici je tištěný průvodce pro sluchově postižené; prohlídku pro nevidomé je potřeba domluvit předem.

Muzeum je pobočkou Muzea Sokolov.