Muzeum silnic ve Vikýřovicích u Šumperka je jediné muzeum svého druhu u nás a sbírá pro celou republiku. Vzniklo v roce 2005 a od té doby je Česko na stejné úrovni jako Německo, Rakousko nebo Finsko, kde takhle zaměřená muzea měli dřív.

Zní to jako suché téma. Není. Na dětech zabírají hlavně stroje.

Ve stálé expozici Via est vita — silnice je život stojí silniční sáně, bryčka a unikátní „kololis". Jsou tu první dopravní značky ze třicátých až šedesátých let a předchůdce značení, kterému se říkalo „čuba". K tomu služební odznaky cestářů a cestmistrů, staré mapy, modely a hračky silničních mechanismů a slavnostní pásky a kladívka z otevírání silnic a mostů.

Ale nejlepší je venkovní expozice na nádvoří. Renovované silniční stroje — traktorová sněhová fréza, nakladač zvaný „jůza", ocelové příhradové mostní konstrukce ze sobotínských železáren a nadživotní dřevěná socha svatého Kryštofa. A ukázky dláždění ze žuly, čediče a droby, takže si děti osahají, po čem se vlastně jezdí.

Další dvě expozice jsou Po stopách bratří Kleinů (stavitelů, kteří upravovali i zámecký park v Lednici) a historie našich silničních mostů — včetně mostů na mincích, bankovkách a známkách.

Muzeum sídlí v historickém Krenišovském dvoře, který kdysi patřil Janu Jáchymovi ze Žerotína, a rekonstruovalo se v letech 2009 až 2013 mimo jiné z norských fondů.

K muzeu patří ještě jedna věc, o které skoro nikdo neví: od roku 2011 spravuje mýtní stanici v Sobotíně z poloviny devatenáctého století — jednu z posledních dochovaných mýtnic u nás v původní podobě. Silnici k ní stavěli právě bratři Kleinové. Mýtné se platilo dva krejcary za kus tažného dobytka a povinnost platit na státních silnicích padla až v roce 1895.

Vstupné je levné a rodinné se opravdu vyplatí: sto šedesát korun za dva dospělé a jedno až čtyři děti. Dospělý sám platí osmdesát, dítě od šesti do patnácti padesát. S Rodinným pasem je to sto korun.

Dvě věci, které vás můžou nepříjemně překvapit, tak si je zapamatujte:

Platí se jen hotově. Kartou ne, terminál tu nemají.

A hlavně: v neděli i v pondělí je zavřeno. Otevřeno je od úterý do soboty od devíti do čtyř, což je u rodinného výletu dost netypické — sobota vám vyjde, neděle ne. Jinou dobu si prý jde domluvit telefonicky nebo mailem.

Ještě tip: kromě stálých expozic tu pravidelně střídají krátkodobé výstavy a bývá u nich i dětský koutek. Než vyrazíte, mrkněte na web, co zrovna běží.