Řekněme to rovnou: tohle je klasické muzeum s vitrínami, ne interaktivní centrum. Když jedete s malými dětmi, počítejte s půl hodinou. Když ale jedete do Nového Boru za sklem — a je proč, je to jedno z center Křišťálového údolí — tak je to místo, kde má prohlídka začít.

Muzeum funguje od května 1893 a založil ho Odborný svaz sklářského dělnictva. Základ sbírky vznikl z darů místních sklářů a obchodníků, tedy lidí, kteří dokázali ocenit technickou náročnost práce.

Dům, který postavil obchodník se sklem

Budova z roku 1804 je sama o sobě exponát. Postavil ji Johann Christoph Socher, obchodník se sklem, který předtím třináct let prodával české sklo v Mexiku.

Vstup rámuje pozdně barokní pískovcový portál a ve štítu je kotva — symbol zámořského obchodu. Většina exponátů uvnitř vznikla přesně kvůli tomu: aby vyhověla vkusu kupců v Orientu nebo za oceánem.

Muzeum se sem přestěhovalo v roce 1952, předtím sídlilo v budově radnice.

Co je v expozici

Stálá expozice se rozkládá ve dvou podlažích a je dělená podle zdobicích technik na čtyři oddíly — ryté, hutní, broušené a malované sklo. Ukazuje vývoj českého skla od osmnáctého století do současnosti.

Pro děti je nejzajímavější to, co k oddílům patří navíc: historické modely sklářské hutě, brusičské a rytecké dílny. Na nich je vidět, jak se sklo doopravdy dělalo, což z vitríny nepoznáte.

Vystavená je jen osmina sbírky — zbytek leží ve třech depozitářích.

Prakticky

Otevřeno je denně kromě pondělí od devíti do pěti.

Vstupné je nízké, rodinná vstupenka platí pro dva dospělé a dvě děti, děti do šesti let mají vstup zdarma.

Prohlídka jde absolvovat samostatně s tištěným průvodcem v sedmi jazycích. Komentovaná prohlídka je česky a prohlídky s pracovními listy pro dětské kolektivy vede lektor — to se ale musí objednat předem, na místě se to nedomluví.

Parkuje se na náměstí přímo před muzeem, v neděli zdarma. Kdo přijede na kole, může ho zamknout ve dvoře muzea.

V prodejně jsou repliky historického skla, autorské šperky, skleněné pilníky na nehty a turistické známky s vizitkami.

Proč zrovna Nový Bor

Podhůří Lužických hor mělo sklářskou minulost sahající do vrcholného středověku, ale v polovině sedmnáctého století se místní přeorientovali z hutní výroby na zušlechťování a obchod. V osmnáctém století už zdejším malířům, brusičům a rytcům produkce místních hutí nestačila a polotovary se sem musely dovážet z Čech i Moravy.

Pomohla poloha mezi Prahou a labskou vodní cestou k Hamburku a moři — a taky zkušenost s vývozem plátna. Přibalit křehké sklo ke štůčkám plátna nebyl problém.

Prohlídku se vyplatí spojit se sklárnou, kde se opravdu fouká — ve sklárně Ajeto v nedaleké Lindavě to jde vidět naživo.