„Semikomunitní pseudolesní školka" a „jediná lesní školka v republice s podlahovým topením v koupelně." Tak si o sobě Mišpule v žertu píše sama — a je to nejlepší pozvánka k tomu, co pak vysvětluje vážně: od ortodoxních lesních školek se v několika ohledech opravdu liší, a říká to dopředu.

Klub je certifikovaný a sídlí v Brně-Novém Lískovci.

V čem se od lesních školek liší

Celý program se venku odehrává jen v létě a v teplých jarních a podzimních dnech. Přes zimu se dopoledne chodí na vycházky nebo se je na zahradě, ale minimálně půl dne se tráví v zázemí u tepla krbu. Zimu klub využívá na exkurze a návštěvy kulturních a sportovních zařízení — chodí se i plavat do kohoutovického aquaparku.

Druhý rozdíl: vedle volné hry dětem předkládají i předem připravený program a nově pracují s projektovou výukou, kdy se jedno téma prozkoumává napříč oblastmi. Zdůvodňují to bez servítků — lesní školky podle nich často vznikají impulzivně, i bez zapojení někoho s odpovídajícím vzděláním nebo zkušenostmi; oni chtějí využít své pedagogicko-psychologické znalosti.

Co s lesními školkami naopak sdílejí, je komunitní charakter. Každý den zveřejňují v uzavřené skupině krátký report se shrnutím dne a fotkami — rodič tedy ví, co se ve školce dělo. A do programu se zapracovávají i podněty dětí.

Zázemí: zděný domek u koniklecové louky

Klub je zasazený do přírodní rezervace Kamenný vrch, zázemí má v zděném domku v zahrádkářské kolonii v sousedství koniklecové louky.

A tady je důvod, proč je Kamenný vrch zajímavý i pro rodiny, které o školku nestojí: na přelomu zimy a jara louku pokryje fialový koberec vzácných konikleců velkokvětých. Podle organizace Rezekvítek, která se o chráněná místa v Brně stará, jde z hlediska rozlohy pravděpodobně o nejpočetnější lokalitu tohoto druhu na světě — a klub potvrzuje, že za tou podívanou každoročně přijíždějí autobusy z celé republiky.

Na jaře tu kvetou i štírovníky, hvozdíky a kozí brady. Děti ale nejvíc zajímají šípkové keře a mišpule, ze kterých se dá dužina vymačkat rovnou do pusy — šípky se společně sbírají na čaj, z mišpulí se dělává marmeláda. Přikusují se i jarní stopečky modřínových jehliček.

V lese a na loukách se dají zaslechnout sýkorky, sojky, žluny, kosi a strakapoudi.

Odkud je jméno

Původně tady stál lesní klub Cestička. Když zakladatele odvál osud jinam, rodiče se rozhodli klub spravovat svépomocí — a tomu období dnes s nadsázkou říkají „undergroundové sdružení biomatek": obědy pro celou školku se nosily v krosnách, pro vodu se docházelo k sousedům a v dřevěné kadibudce se v zimě trůnilo v minusových teplotách.

Pak přišel další pár, který při brouzdání rezervací objevil několik polozapomenutých mišpulí — staročeských dřevin s plody podobnými scvrklým jablíčkům, které jsou jedlé a chutnají jako povidla, ale až po prvním mrazíku. Podle nich se klub přejmenoval.

Jurta musela ze zahrádkářského pozemku pryč, takže se školka přestěhovala o pár metrů dál do zděného domku — kouzlo kadibudky s vyřezávaným srdíčkem vzalo za své, zato přišla „jiná magie": tekoucí teplá voda přímo v zázemí.

Klubík pro nejmenší

Pro děti od jednoho do čtyř let s dospělým, v úterky dopoledne na podzim a na jaře, na mišpulí zahradě a v lesíku v rezervaci. Venku za každého počasí.

Klub ho nabízí jako přípravku pro ty, kdo zvažují nástup, ale i jako zpestření rodičovské dovolené — účast není podmíněná ničím.

Prakticky

Klub není v rejstříku MŠMT. Provoz končí kolem tři čtvrtě na pět, což je mezi lesními kluby nadstandardně dlouho.

Pořádá Dny otevřených vrátek (obvykle na začátku března), návštěvní dny a v létě příměstské tábory; průběh přijímání má rozepsaný v samostatném harmonogramu na webu.

Kontakt: skolkamispule@gmail.com, tel. 775 246 283; ke klubíku mispule.klubik@gmail.com.