Jezerní slať je půl kilometru chodníku doprostřed horského rašeliniště na Šumavských pláních — a je to podle Správy parku patrně nejpřívětivější trasa na Šumavě pro vozíčkáře. Což v praxi znamená totéž pro kočárek.

Trvá to půl hodiny a jde se úplně po rovině. Prvních dvě stě padesát metrů vede zpevněná písková cesta lesem, pak se nastupuje na poválkový chodník široký metr a čtyřicet, který má po obou stranách vodicí lišty.

Chodník vede mezi klečí až do středu slatě, kde se rozestoupí a otevře se pohled na celé vrchoviště. Přes slať je vidět nezvykle špičatý vrchol Antýglu, dvanáct set padesát tři metrů.

Rezervací je Jezerní slať už od roku 1933 a má dvě stě osm hektarů. Rašelina je tu v průměru dva a půl metru hluboká, v nejmocnějším místě sedm a půl metru.

Podél trasy jsou informační panely o tom, jak slať vznikla a co v ní roste a žije.

Praktické:

Parkoviště je malé, u silnice mezi Horskou Kvildou a Kvildou, a má zemitý až kamenitý povrch. Je na něm vyhrazené stání a mobilní bezbariérové WC — ale počítejte s tím, že bývá zamčené.

Náhradní zázemí je informační středisko Kvilda, asi dva kilometry po silnici — to je celé bezbariérové včetně záchodů.

A jedna věc, kvůli které se dá zklamat: u chodníku stojí vyhlídková věž, ale vede na ni několik prudkých schodů. S kočárkem ani na vozíku se na ni nedostanete. Po svých ano.

Trasu jde projít bez průvodce a je značená.