Rašeliniště je krajina, kterou si děti zapamatují — zakrslé břízy, kleč a hnědá voda mezi trsy trávy vypadají jinak než cokoli, co znají z lesa u města. A tady se do něj dá dostat, aniž byste si namočili boty: velká část trasy vede po dřevěných povalových chodnících.

Stezka měří 3,2 kilometru a vede částí národní přírodní rezervace Božídarské rašeliniště. To je podle Ramsarské úmluvy mezinárodně významný mokřad — tedy stejná kategorie, do jaké patří třeba šumavské slatě.

Povalové chodníky tu nejsou kvůli pohodlí. Chrání rašeliniště a vzácné druhy, které v něm žijí, před sešlapáním — a zároveň drží návštěvníky v bezpečí.

Co je na trase

Podél cesty stojí dvanáct informačních tabulí a každá má vlastní téma: horské louky, geologie, rýžování cínovce, těžba rašeliny, živočichové, rostliny, profil rašeliništěm, borovice kleč, lesní porosty.

Zastávka, kterou stojí za to najít, je bříza zakrslá — nízký keřovitý strom, který v Česku roste jen na pár místech a je pozůstatkem doby ledové.

Stezka začíná na začátku Krušnohorské magistrály, kde je i první tabule.

Kam pokračovat

Na poslední zastávce se dá napojit na naučnou stezku Blatenský příkop — vodní kanál z šestnáctého století, který sváděl vodu k rýžovištím cínu. Kdo má sílu a děti chtějí pokračovat, výlet se tím dá natáhnout.

Prakticky

Trasa je rovinatá a bez převýšení, což je na Krušných horách vzácnost — jde se po náhorní plošině.

Rašeliniště je nejhezčí na podzim, kdy se trávy a borůvčí zbarví do rezava a modříny do žluta.

Počítejte s tím, že jste ve výšce přes tisíc metrů: i v létě tu bývá chladno a větrno, takže s sebou vrstvu navíc. Po dešti jsou povalové chodníky kluzké.

Ze stezky se nesmí odbočovat — je to národní přírodní rezervace a pohyb je povolený jen po vyznačených cestách.