Nad branou visí nápis PRACÍ KE SVOBODĚ. Za ní stojí strážní věže, ostnatý drát a baráky — a není to kulisa. Tábor Vojna je jediný dochovaný areál vězeňského tábora z doby komunismu ve střední Evropě a stojí přesně tam, kde stál.

Řekněme rovnou: tohle není výlet na odpoledne s předškolákem. Je to místo, kam se jede se staršími dětmi, když chcete, aby pochopily, co znamenala padesátá léta. Zároveň tu ale je pár věcí, kvůli kterým to není jen procházka mezi ploty.

Co se tu odehrálo

Tábor uprostřed lesů pět kilometrů jihovýchodně od Příbrami postavili v letech 1947–1949 němečtí váleční zajatci. Jméno dostal podle nedalekého vrchu Vojna.

Když museli být zajatci podle mezinárodních smluv odsunuti do Německa, uvolnila se pracovní místa u těžby uranu. Stát je od roku 1949 zaplnil lidmi internovanými bez soudu z politických důvodů — vznikl tak největší tábor nucených prací v oblasti těžby uranu v Československu.

V roce 1951 se z něj stal nápravně pracovní tábor pro odsouzené za velezradu, vyzvědačství nebo pokus o opuštění republiky, nejednou ve vykonstruovaných procesech. Nejvíc vězňů tu bylo v únoru 1959 — 1924 mužů. Tábor fungoval do roku 1961.

Tři trasy, každá jiná

Trasa A — areál tábora. Rekonstruované objekty velitelství, korekce zvané „bunkr", ošetřovny, kulturního domu a ubytovacího baráku. V budově velitelství je expozice o perzekuci po únoru 1948 a o třetím odboji. Mezi baráky stojí venkovní sochy Jiřího Sozanského, které zobrazují člověka pod tlakem totalitní moci.

Trasa B — Uran v českých dějinách. Dvě století uranového hornictví a co udělalo s vědou, technikou i společností. A hlavně: jízda hornickým vláčkem po tři sta metrů dlouhé povrchové trase. Pozor — jen po předchozím objednání, takže když na ni děti lákáte, musíte zavolat dopředu.

Trasa C — galerie ORBIS PICTUS: EUROPA se současným evropským uměním a takzvaným Nekonečným plátnem, kterému se říká „největší obraz světa", v bývalé nové kuchyni.

Kombinovaná vstupenka na všechny tři trasy vyjde o dost líp než jednotlivě a rodinná platí pro dva dospělé a dvě až čtyři děti.

Dvě věci, na kterých se dá naletět

Platí se jen hotově. Karta tady neprojde, což u muzea provozovaného krajem člověk nečeká.

Jízdu hornickým vláčkem je nutné objednat předem. Bez objednávky nejede.

Parkování je zdarma a část expozic je bezbariérová.

Kdy je otevřeno

Památník je otevřený celoročně, i v zimě — od ledna do března a od listopadu do prosince od úterý do pátku, jinak i o víkendech. To z něj dělá jedno z mála míst v okolí, kam se dá vyrazit i mimo sezonu.

Pozor ale: od 1. listopadu do 31. března je ve státní svátky zavřeno. Výjimkou bývá 17. listopad, kdy otevřeno je.

Poslední prohlídka začíná hodinu před zavírací dobou.

Památník provozuje Hornické muzeum Příbram.