Panskou skálu jste viděli, i když jste o ní nikdy neslyšeli. Natáčela se u ní Pyšná princezna z roku 1952 a od té doby ještě spousta dalších filmů a pohádek — z novějších Hodinářův učeň nebo Merlin.

Je to nejznámější geologická rezervace v Česku. Ve stoletém osmnáctém tu byl lom a právě těžba odkryla to, kvůli čemu sem lidé jezdí: pětiboké až šestiboké čedičové sloupce vysoké až dvanáct metrů, postavené skoro svisle vedle sebe. Vznikly chladnutím sopečného magmatu a vypadají jako píšťaly varhan — místní jim taky jinak neřeknou než Varhany.

Pod skálou se v jámě po těžbě drží malé jezírko z dešťové vody, ve kterém se sloupce zrcadlí. To je ten pohled, který znáte z pohádky.

Stezka Pyšné princezny

Ke skále se dá přijet, vyfotit se a jet dál. Lepší je ale projít tříkilometrový okruh, který je dělaný přímo pro děti do osmi let.

Začíná i končí na parkovišti u Panské skály a vede po modré k vysílači a zpátky. Cestou k vysílači je deset zastavení s úryvky z pohádky a s úkoly.

Odměna není symbolická: po absolvování si děti vyzvednou dárek v infocentru na parkovišti.

Od vysílače je výhled na Lužické hory a Českosaské Švýcarsko. Kdo má sílu, může okruh prodloužit o necelé dva kilometry k bývalému čedičovému lomu Klučky.

Proč to funguje s malými dětmi

Trasa je vedená jako „pěšky i s kočárkem" — tři kilometry po cestě mezi loukami a pastvinami, bez výstupů. Náročnost je značená jednou hvězdičkou, tedy nejnižší.

Auto necháte na parkovišti přímo u skály, takže odpadá dojezd k začátku trasy.

Cestou míjíte studio skleněného šperku — jsme v Kamenickém Šenově, kde se sklo brousí a maluje od nepaměti, takže se výlet dá spojit se sklářskou stezkou přímo ve městě.