Nejdřív to podstatné, protože na tom stojí celé plánování: Povydří je jednosměrka. Trasa klesá sedm kilometrů podél Vydry od Antýglu na Čeňkovu Pilu a Správa parku výslovně píše, že cesta zpátky proti proudu je velmi náročná. Musíte tedy počítat s tím, že někdo přesune auto na druhý konec — nebo se domluvit na odvozu.

Když tohle vyřešíte, dostanete jeden z nejhezčích šumavských výletů.

Cesta vede divokým korytem horské řeky, která se prodírá mezi obřími žulovými balvany. Není to procházka podél klidné vody — Vydra tady padá přes kameny, tvoří peřeje a obří hrnce a je slyšet po celou dobu.

Je to zároveň naučná stezka s informačními panely.

Parametry: sedm kilometrů, střední náročnost, zhruba dvě hodiny dvacet minut. Trasa je celou dobu klesající, takže se jde dobře — ale je dlouhá a s menšími dětmi to bude spíš na půl dne než na dopoledne.

Startuje se na parkovišti u autokempu Antýgl (další parkoviště Rokyta je půl kilometru daleko). Prvních sto padesát metrů vede po silnici, pak se pokračuje po zpevněné pískové cestě podél řeky. Po čtyřech kilometrech míjíte Turnerovu chatu, kde se dá zastavit, a odtud jsou to poslední tři kilometry na Čeňkovu Pilu.

Dvě upozornění, která stojí za to vzít vážně:

Zhruba tři kilometry za Turnerovou chatou, u odbočky na Jelenov, je asi dvousetmetrový úsek s makadamovým povrchem. Je výrazně horší než zbytek cesty — s kočárkem to bude nepříjemné, s vozíkem těžké.

Cyklisté na trasu nesmí, takže se s nimi nemusíte potkávat — což je s dětmi spíš výhoda.

Turnerova chata je dobré místo na to rozhodnout, jestli pokračovat, nebo se vrátit — zpáteční cesta z ní je zvládnutelnější než z Čeňkovy Pily.