Tři kilometry po rovině podél vodního kanálu, na konci dřevěný most přes Vydru. Vypadá to nenápadně, ale je to jeden z mála šumavských výletů, který zvládne kočárek i vozík — a přitom to není nuda.

Proč tudy vede kanál

Vchynicko-Tetovský plavební kanál je technická stavba z konce 18. století. Dřevo se plavilo po divoké Vydře a tady se zachytávalo — přesně k tomu sloužil hradlový most, kterému se říká Rechle. Odtud pak dřevo pokračovalo klidnějším kanálem dál.

Dnes kanál přivádí vodu do vodní elektrárny Vydra na Čeňkově Pile. Pořád tedy dělá práci, jen jinou. Rechle prošly v roce 2000 opravou podle původních plánů.

Dětem se to vysvětluje dobře, protože je to celé vidět: řeka, most, kanál, a smysl toho, proč tam je.

Trasa

Tři kilometry jedním směrem, zhruba hodina, převýšení skoro žádné. Startuje se u informačního střediska Rokyta, kde je velké parkoviště.

Povrch se v půlce mění. První kilometr je asfalt v dobrém stavu. Zbylé dva kilometry vedou po tvrdém štěrkopísku, který je místy kamenitý a volný štěrk se válí po celé šířce cesty. S kočárkem to drncá a je potřeba si vybírat stopu.

Na konci se přechází po Rechlích na druhý břeh. Tady je rozhodnutí: buď výlet skončit — pak ale musí někdo přesunout auto z Rokyty na parkoviště Rechle — nebo se vrátit stejnou cestou podél kanálu. Trasa jde samozřejmě projít i obráceně, parkoviště je na obou koncích.

S vozíkem a s kočárkem konkrétně

Informační středisko Rokyta je celé bezbariérové, včetně WC, a je v něm expozice o osídlení Šumavy a plavení dřeva. Venku u něj je geologická expozice, ke které se taky dá dostat. Na parkovišti Rechle je vyhrazené stání a mobilní toaleta upravená pro vozíčkáře.

Tři věci, které stojí za to vědět předem:

K vodě se z cesty prakticky nedostanete. Jedno místo před mostem by šlo, ale jen s pomocí zdatnějšího doprovodu.

Odpočívadla za mostem jsou nedostupná — vede k nim skoro půlmetrový schod.

Na mostě pozor na mezery mezi prkny, místy jsou širší, a některá prkna vystupují.