Zrcadlové bludiště stojí kousek od Petřínské rozhledny a zvenku vypadá jako malý hrad s devíti věžičkami. Je to napodobenina gotické vyšehradské brány zvané Špička. Uvnitř ale žádné kamenné chodby nejsou — je tam bludiště ze zrcadel.

Skládá se ze tří částí a každá funguje na jiné děti.

Vlastní zrcadlové bludiště má pětatřicet obyčejných zrcadel a chodby se místy prudce lomí. Menší děti to buď nadchne, nebo vyděsí — obojí je běžné.

Síň smíchu má čtrnáct zrcadel, z toho dvanáct pokřivených. Tady se z dětí stávají trpaslíci a dlouhá bidla a tady taky strávíte nejvíc času.

Diorama boje Pražanů se Švédy na Karlově mostě roku 1648 je velký obraz o ploše osmdesáti metrů čtverečních s plastickým popředím. Namalovali ho bratři Liebscherovi za padesát dní a je na něm vidět, jak vypadal levý břeh Vltavy v polovině sedmnáctého století.

Hezký detail na ven, který málokdo ví: na střeše jsou korouhvičky se křestními jmény řemeslníků, kteří stavbu v roce 1891 postavili — napsali si je tam sami. Dá se z toho udělat úkol, než půjdete dovnitř.

Pro rodiny: děti do pěti let jdou zdarma, do patnácti jen s doprovodem. Rodinná vstupenka je pro dva dospělé a až čtyři děti. Rozhodně si vezměte kombinovaný lístek s Petřínskou rozhlednou, ušetříte stovku a u rodinné vstupenky dvě. První hodinu po otevření je vstupné poloviční.

Kočárek dovnitř nesmí a odložit se dá jen venku na vlastní riziko. Vozíčkář se dostane do Síně smíchu i k dioramatu — pokladní otevře postranní dveře — ale do samotného zrcadlového bludiště ne, chodby jsou tam moc úzké.

Praktické: otevřeno denně po celý rok, hodiny se mění podle měsíce. Uvnitř nejsou toalety, nejbližší veřejná bezbariérová je hned vedle. Psi jen asistenční.

A stejně jako u rozhledny platí: lanovka na Petřín dlouhodobě nejezdí kvůli opravě trati, takže se nahoru jde pěšky. Nejpohodlnější cesta s dětmi vede po rovině od Strahovského stadionu Růžovým sadem.